Rodinný dům nebo byt? Odpověď na otázku, kterou řeší mnozí, v tomto případě zněla: zůstáváme v bytě. Kateřininou podmínkou však byla zásadní rekonstrukce. Taková, při které „nezůstane kámen na kameni“.
Kateřina už dávno toužila po domě, jejímu muži zase více vyhovoval život v bytě. Když přišel čas na definitivní rozhodnutí, rodina už 16 let bývala v poměrně velkém trojpokoji, kde všichni oceňovali blízkost centra města. Ke konečné volbě zůstat přispěly však i další důvody: vhodný rodinný dům se jim nepodařilo najít, navíc Kateřina trávila hodně času v práci, takže nakonec uznala, že by si dům ani neměla kdy užít. Byla však rozhodnuta přestavět jejich starý byt tak, aby rodina získala hezčí, pohodlnější a lépe využitý prostor. „Vyhrožovala jsem, že nezůstane kámen na kameni,“ směje se.
Moderní obývací pokoj se dřevem a šedou stěnou
Barevnou kombinaci a odstín dřeva si vybrali Kateřina s Jarem, ostatní nechali na architekty. Při realizaci interiéru se drželi jejich návrhu, i když v některých prvcích se přece jen trochu odchýlili. Například k jídelnímu stolu, který je centrem denního prostoru, zvolili namísto plastových židlí křesílka od firmy TON. Zdroj: Miro Pochyba
Umakartové jádro vyměnili za zděné ještě předchozí majitelé a byt měl i nová okna, ale jeho dispozice zůstala nezměněna. A právě ta byla pro Kateřinu největším problémem. „Byla zde zbytečně velká nevyužitá hala a dlouhá chodba, jakož i velmi malá kuchyně, která se nacházela na opačném konci bytu než obývací pokoj.
Máme spoustu kamarádů a známých, kteří k nám často chodí na návštěvy, a obvykle jsme všichni skončili v malé kuchyni, kde se pak pomalu nedalo pohnout,“ vysvětluje. Potřebovali jednoduše větší a praktičtěji vyřešený společenský prostor. Kateřina tedy oslovila architekty z Arkon ateliéru, jejichž práce se jí už dlouho líbila, aby navrhli novou dispozici a zařízení hlavní části bytu.
Moderní obývací pokoj s dřevěnou podlahou a tv stěnou
Efektní lamelový podhled opticky naznačuje komunikační prostor na rozhraní obývacího pokoje, předsíně a kuchyně. I když vypadá jednoduše, jeho realizace a osazení vyžadovaly pořádnou řemeslnou zručnost.
Jejím přáním byla větší kuchyň, která bude spojena s obývacím pokojem, a větší koupelna. Další podmínkou bylo, aby měli z denního prostoru přístup na balkon. V prvním kroku dostali manželé v ateliéru tři varianty nové dispozice is vysvětlením, co všechno bude s různými úpravami spojeno.
Když se rozhodli, kterou cestou půjdou, pustili se architekti do návrhu interiéru. Kateřina a Jaro si s nimi dohodli, co všechno chtějí navrhnout a do jakých podrobností. „Vše bylo vypracováno do posledního detailu. Věděli jsme nejen rozměry nábytku, ale k jednotlivým kusům jsme měli také přesné názvy, jméno výrobce a informaci, kde se dají koupit. Někde jsme se rozhodovali už jen o alternativních možnostech. To nám ušetřilo neskutečně mnoho času a myslím, že i zachránilo manželství,“ dodává Katka s úsměvem.
Jídelna s „pexesovou“ bílou skříňkou
V nosné stěně mezi novým obývacím pokojem a kuchyní bylo třeba vyříznout otvor. Ze statických důvodů však musely zůstat na obou stranách krátké stěny, které nesou ocelový překlad nad novým otvorem. Prostor u jedné z nich architekti využili a sjednotili „pexesovou“ skříňkou s pravidelným rastrem bílých čtvercových dvířek.
„Koupelnu a ložnici jsme si totiž takto detailně navrhnout nedali a tam bylo naše rozhodování i výběr mnohem náročnější, nejen na čas, ale v konečném důsledku i na peníze. Ostatní bylo jasné – i my jsme věděli, co máme koupit, i truhláři měli nakreslené, co budou vyrábět. Jen si museli v přestavěných prostorách přesně změřit reálné rozměry,“ popisuje Katka.
Od prvního setkání s architekty po zahájení rekonstrukce uplynul téměř rok. „Trvalo to dlouho i proto, že nad několika rozhodnutími jsme s mužem uvažovali, debatovali (a bojovali) i několik týdnů,“ objasňuje Katarína. Jaro ji například přesvědčil, aby zachovali u nové kuchyně původní spíž, z tohoto důvodu se však musela zmenšit navrhovaná koupelna.
